LODĚNICE KVT

Regulací Vltavy na počátku 20. století vzniká na pravém břehu od Podolí proti proudu protipovodňová ochrana zemním valem a území je předurčeno pro rekreaci. V době otevření loděnice je ale řečiště Vltavy až za dnešním ostrovem, tehdy regulačním břehem, později poloostrovem (ještě v roce 1958), zde měly ledárny klidnou vodu pro zamrzání řeky a výrobu ledu. Průjezd od loděnice byl pod mostem, zněhož dodnes zbyl jeden pilíř.

Naši předchůdci vyráželi v první řadě na Vltavu, Berounku a Sázavu. Všechno bylo proti proudu, což sice znamenalo řešit dopravu nahoru, ale loděnice byla vždy cílem.

Nákladní auta s loděmi i vodáky se začala vypravovat hned od počátku KVT. Nejdřív šlo o trámovou konstrukci na korbu náklaďáku a lavice pro osádku. Později už byly postaveny kovové regulérní přívěsy na lodě, ale tahala je stále nákladní auta, nakonec přišly autobusy s vlekem. První auto s loděmi a posádkou vyjelo z naší loděnice v květnu 1927 do Kamýka nad Vltavou. Za prvních 10 let bylo vypraveno 522 nákladních aut. Dopravu prováděli soukromí dopravci ze Sedlčan, později braničtí zelináři.

Ve fotogalerii najdete první "domácí" řád loděnice i ltecké snímky z průběhu let.

Vranská přehrada se začala stavět až v roce 1930 a Štěchovická dokonce až 1937. Užili si tedy Vltavu v původní divokosti včetně Svatojánských proudů a v r. 1929 KVT pořádá otevřený závod Kamýk - Štěchovice.

Ale základní způsob víkendových (v té době neznámý výraz) aktivit měl jednoduchý řád. Vyjet z loděnice proti proudu a buď odbočit na Berounku, nebo pokračovat po Vltavě. Když už to nešlo upádlovat, nastoupila koníčkovací šňůra. Všechny břehy byly průchozí, neboť úplně stejně se tahaly nákladní šífy, ale koňmi. Práce skončila v sobotu po poledni, potom honem do loděnice a dostat se do večera co nejdál proti proudu. Tam postavit stan a v neděli si to užít sjezdem do loděnice. Tam se dal ještě stihnout volejbal. Hrálo se na dvou kurtech a v sobotu a v neděli byly zakázány debly, aby se dostalo na všechny.

Dnes již těžko představitelný výkon mi popisoval náš bývalý člen Vladimír Melka v r. 2006.

„Já měl žebrovku, singlovku, lehoučkou. Tak jsem vyjel z loděnice co to šlo a dokoníčkoval do Štěchovic. Tam jsem si loď hodil na ramena (singlovky měly rozpěrku s vybráním za krk) a vzal jsem to přes Homoli a Kolnu dolů k vodě. A v neděli to byl parádní sjezd zpátky.“ Najdi si to na mapě. Stojí to za prozkoumání. Mimo té lodě musel ještě nést pádlo, klekačku, koníčkovací šňůru a asi něco sebou k jídlu a přespání.