SKLÁDACÍ KAJAKY - PŘEDCHŮDCI SEAKAJAKŮ

KLÁDACÍ KAJAKY F1, F2

 Text Emila Láška z roku 1998 nám osvětlí historii dříve velmi oblíbených skládaček.

Zbystřit by měli dnešní vyznavači mořských kajaků, protože skládačky byly předchůdci dnešních plastových speciálů i jejich použití.

Skládací kajak – dříve velmi používané plavidlo, které svého času představovalo ideální plavidlo pro plavby na vodě. Jedno neb dvousedadlové kajaky bylo možno složit do dvou zavazadel, baťohu, obsahujícího složený povlak z gumy neb umělého materiálu, a podélného zavazadla pro tak zvané „štábky“ a skládací dvoupádlo. Do těchto dvou zavazadel bylo možno též umístit stan, spacák, potřeby pro stanování a jídlo na 3 až 4 dny, takže turista byl nezávislý na okolí sjížděného úseku.

Obě tato zavazadla vážila asi 35 až 40 kg a bylo možno je vzíti s sebou do vlaku, na parník neb jiný dopravní prostředek, přičemž delší zavazadlo se „štábky“ a pádlem bylo možno umístit napříč oddělení osobního vozu vlaku, takže vlakem bylo možno vše kamkoliv dopraviti.

Skládací kajaky začala během první světové války v letech 1914 až 1918 vyrábět bavorská firma Klepper pro německou armádu. Po válce pak došlo hlavně v Německu a Rakousku k rychlému rozšíření těchto plavidel pro sportovní plavby. U nás v bývalém Československu po první světové válce propagoval jejich rozšíření obchodník sportovními potřebami Emerich Rath, pražský Němec, sportovec lyžař a vodák, který na lyžařských mezinárodních závodech v Krkonoších doprovodil umírajícího našeho závodníka Hanče do Labské boudy.

Po nástupu Hitlera Rath nevstoupil do Hitlerovy strany, sblížil se s českým prostředím a byl především znám sázavským chatařům, které ze svého „Rathova ranče“ zásobil výzbrojí a výstrojí.

Skládací kajaky se tehdy též užívaly jako závodní lodě s označením „F1“ neb „F2“ (z německého názvu: „Faltboot“)  a též u nás se chopilo jejich výroby několik podniků, mezi nimi především Vojenské továrny na letadla (Letov), které tehdy vyráběly draky pro letadla hlavně z jasanového dřeva a výrobu skládacích kajaků převzali jako vedlejší výrobek podle nákresů našeho vodáka Ing. Vratislava Teklého, který na těchto lodích zavedl důležitou novinku neztratitelné matky, takže odpadl snadno ztratitelný sáček s reservními šroubky a matkami.

Na skládacích kajacích byly často pořádány různé závody spíše turistického charakteru včetně našeho nejdelšího závodu České Budějovice – Praha se sjížděním 18 otevřených vorových propustí.

V době, kdy se u nás mezi vodáky soutěžilo o nejvyšší počet na vodě najetých kilometrů a o nejvyšší počet navštívených toků, majících více než 5 km splavné části nejvíce kilometrů za svůj život najel Gustav Heyduk, a to 185.000.

Já jsem hlavně na skládačce navštívil 154 toků hlavně v Československu. Na většinu jsem se již později nikdy nevrátil, avšak na některé mám nezapomenutelné vzpomínky na projíždění a vychutnávání nádherné klidné přírody a na její obyvatele.

Na dvousedadlové skládačce byl i přejet Atlantik, vedle pobřežních plaveb na Jadranu, Středozemním moři a Černého moře.

Největším nedostatkem skládaček byla jejich zranitelnost na tratích s ostrými kameny. To byl i nakonec důvod, proč se kolem roku 1950, kdy se rozšířila výroba laminátových plavidel spolu vývojem automobilismu a snadnější dopravy, se skládačky přestávaly používat. Dnes se skládačka většinou najde jen  někde na půdě, a pokud v loděnici vynese skládačku na trávník, přiláká mnoho diváků, kteří ji vidí poprvé.

Před řadou let firma Klepper založila pobočný závod v USA na výrobu svých člunů, velkého rozšíření však nedosáhla.

 Ing. Emil Lášek 4.11. 1998